Souvislosti
Psáno těsnopisem
Znaky jsou plynulé tahy, smyčky a obloučky, které stojí výš nebo níž na řádku a jsou různě silné. Tak se v těsnopise zapisují samohlásky a hlásky. Šifra by vypadala jako písmena nebo číslice v nějakém pravidelném vzoru.
Pisatel přešel do běžného písma jen u vlastních jmen (Pension Valnovka, Týnec, Janka, Franci) a u data 4/X 43. Tak se dělalo, protože jména se těsnopisem čtou špatně.
Jsou tam i těsnopisné interpunkce: tečky, dvojtečka, závorka „( … )“.
Který systém a jazyk
V roce 1943 se v Čechách učila soustava Heroutova‑Mikulíkova. Vychází z Gabelsbergerova těsnopisu a vyšla i v německé úpravě. Němečtí pisatelé jinak používali Deutsche Einheitskurzschrift, ta je ze stejného rodu a na první pohled vypadá podobně.
Pro češtinu mluví, že „Týnec“ je psaný s ý. Pro němčinu mluví adresa: psaná německy a kurentem, „Herrn Alexis Welter, Direktor i. R., Prag‑Podolí, Muldenweg 167“. Za protektorátu ale byla německá adresa běžná i mezi Čechy.
i. R. (v. v.) = m Ruhestand (ve výslužbě)
Herrn Alexis Welter, Direktor i. R. - „i. R.“ je německá zkratka „im Ruhestand“, česky „ve výslužbě“ (na odpočinku), tedy ředitel ve výslužbě. V Rakousku‑Uhersku a v německy mluvícím prostředí bylo běžné uvádět bývalou funkci i v důchodu, hlavně u úředníků, důstojníků a ředitelů (např. „Oberst i. R.“, „Schulrat i. R.“). Česky se psalo „v. v.“, tedy „ve výslužbě“, například „ředitel v. v.“.